Vznik skautingu v Háji
Prvopočátky skautingu v Háji možno datovat na přelom dvacátých a třicátých let minulého století. Tehdy se poprvé seznamuje se skautingem dvanáctiletý František Broďák a shromažďuje několik kamarádů. Nesmělé pokusy nakonec vyúsťují v založení družiny Lesní chlapci. Tvoří si vlastní slib, ve kterém slibují věrnost své družině. Do znaku si dávají zelený trojúhelník, jež je po několik let provází. Stále je to však jen parta chlapců, kteří se nejčastěji scházejí v pískovně na Fulvarku a dávají ji jméno Naše údolí. Jelikož všichni byli cvičenci Dělnické tělovýchovné jednoty, hledali pomoc u funkcionářů DTJ, aby mohli působit v rámci tělocvičné jednoty. Ze strany vedení však pomoc nepřichází. Mezníkem v jejich usilování se stává III. Dělnická olympiáda, která se koná v červenci 1934 v Praze. V této době je Františku Broďákovi 16 let. Této olympiády se s ním zúčastňuje několik chlapců z družiny Lesní chlapci jako cvičenci. Tam se setkává s vůdcem skautského sboru DTJ v Hlučíně Aloisem Haltmarem. V jeho doprovodu navštěvují na Strahově celostátní skautský tábor DTJ a potkávají se dokonce s hlavním vůdcem skautů DTJ Ladislavem Relichem.
Činnost v období první republiky
Po olympiádě dochází k čilým kontaktům s hlučínskými skauty. Chlapci se nyní pravidelně seznamují se skautskými myšlenkami a znalostmi a dochází k prvému ověřování. Alois Haltmar navštěvuje Háj a schůzka se koná za jeho přítomnosti. Po jeho návštěvě je výboru DTJ oznámeno, že chabičovský oddíl skautů DTJ bude organizován ve skautském sboru v Hlučíně. Domovenky však zní Háj. 20. srpna 1935 se koná prvý skautský slib. Stalo se tak v Našem údolí pod obrovitým bukem. Slibuje sedm skautů. V roce 1936 vzniká i oddíl skautek. Po záboru Sudet, k nímž náležela i naše obec, byly všechny politické stany, společenské organizace a spolky s okamžitou platností rozpuštěny. Končí rovněž i oficiální činnost skautů DTJ.
Činnost za okupace
Nejvěrnější ze starších chlapců se nepravidelně scházejí na utajovaných schůzkách (obyčejně na Těškovici). V roce 1940 – 1941 několik chlapců z Chabičova zakládá klub podle vzoru Jaroslava Foglara. V roce 1942 někdo neznámý vyvěsil vlajku bývalé družiny Lišek na stromě v Čertovém mlýně, která byla při likvidaci odevzdána. V této souvislosti je vyšetřován F. Broďák četníky. Poté organizovaná činnost končí.
Obnova Junáka v roce 1945 a činnost do roku 1950
1.června 1945 je svolána schůze starší mládeže – zájemců o činnost v budoucím junáku. Schází se 30 až 40 mladých lidí. Je vytvořen 1. oddíl Junáka, do jehož čela jako vůdce je zvolen tehdy sedmnáctiletý Milan Zdrálek. Národním výborem je Junáku přidělena klubovna. V srpnu 1945 je zorganizován Den mládeže, kde se háječtí skauti poprvé objevují na veřejnosti. V té době vzniká i dívčí oddíl, jehož vůdkyní se stává Jarmila Michnová. Jednou z největších akcí hájeckého Junáka, byla účast na táboru lidu na Ostré hůrce v září 1945. 17. září 1948, je založen Františkem Broďákem – Nikem 2. oddíl junáků – Bobrů. Oddíl vzniká na tradicích „Hochů od Bobří řeky“. 2. oddíl Bobrů je tvořen družinami Jelenů a Medvědů. Krátce po vzniku je vytesán oddílový totem, který se zcela podobá totemu Hochů od Bobří řeky. Vznikem druhého oddílu dochází ke vzniku junáckého střediska. Stalo se tak 6. srpna 1948 a jeho vedoucím se stal bratr František Broďák. V září 1949 se sloučil první oddíl s oddílem druhým a začal pracovat pouze 2. oddíl. Vznikly nové družiny Vlků, Kamzíků, Medvědů a Lišek. 11. června 1950 na sjezdu ČSM došlo k oficiálnímu rozhodnutí, aby Junák jako dětská organizace byla zrušena. Na základě tohoto rozhodnutí přichází pokyn MNV k likvidaci junácké klubovny. K likvidaci klubovny (jejímu rozebrání) dochází 28. července a posléze k jejímu stěhování 2. srpna 1950. Je přestěhována do lesa Hranečník, na hranici chabičovského a jilešovského katastru.
Činnost v období let 1950 – 1956
Činnost probíhá převážně v přestěhované klubovně. Chata je nazvána chatou Naděje v údolí Na konci stopy. Život v této lesní chatě probíhal zprvu živelně. Činnost se však zkonsolidovala a snaha všech vyústila ve vytvoření roverské družiny Blesk (Bratrstvo lesní kruh). Družina je budována na zásadách Setonova woodcraftu. Stává se tak v červnu 1952. Chata je několikrát vyloupena, je činěn nátlak ze strany obce či jinak oficiálně uznávaných organizaci, aby byla chata v jejich prospěch uvolněna. V říjnu 1955 – po pěti letech báječného života, ale i bojů, sporů a handrkování – se chlapci s chatou loučí. Všichni byli totiž jeden ročník a odchází najednou na vojnu. Po deseti letech trvání byla chata v říjnu 1960 zlikvidována členy místní organizace KSČ.
Obnovení činnosti v roce 1968
Po několikatýdenním rozhodování je po 18 letech obnovena veřejná činnost Junáka. Stává se tak 3. května 1968, kdy se koná první schůzka zájemců o junáctví. Děje se tak ve sklepní místnosti prvního družstevního domu. První z problémů, který je třeba řešit, je otázka klubovny. Je rozhodnuto o jejím postavení. Ve volbě místa se všichni shodují – hřiště DTJ. 1. listopadu 1968 vzniká smečka vlčat. 11. ledna 1969 vzniká oddíl skautek. 27. ledna je na popud ORJ Opava vytvořeno junácké středisko, jehož vedoucím se stává Jan Žídek – Robin. Do střediska spadají hájecké oddíly a oddíly z Velké Polomi a Štítiny. 27. dubna se koná výprava na Ivančenu, která se stává poutním místem českých skautů. Do mohyly je uložen kámen z bývalého památníku slezského odboje na Ostré hůrce. Při této příležitosti se uskutečňuje setkání s náčelníkem Junáka Rudolfem Plajnerem. Ve dnech 20.7. – 10. 8. 1969 pořádá hájecké junácké středisko první tábor po dvaceti letech v údolí říčky Budišovky u Čermenského mlýna nedaleko Vítkova. Prozatím ještě v půjčeném táborovém zařízení. 20. června 1970 se koná v Opavě ustavující okresní konference PO ČSSR, jejímž usnesením končí činnost Okresní rady Junáka v Opavě a Junák je tímto sloučen s pionýry. V této atmosféře se koná letní tábor, a je to ve dnech od 6. 7. do 26. 7. na Hadince u Klokočova. Je nazván Táborem posledních příležitostí. Po táboře činnost oddílů zcela ustala.
Činnost po roce 1970
Skautští činovníci nechtěli řešit situaci pouhým odchodem. Cítili povinnost zachovat tradici 2. oddílu Bobrů. Dali si za cíl uchovávat Památník slezského skautingu na Těškovici. Dále vytvářet hodnoty, jež obohatily tradice 2. oddílu a v neposlední řadě posilovat skautskou myšlenku u bývalých roverů. První takovou akcí bylo zhotovení symbolické oddílové sekery. Bylo to dílo vskutku kolektivní. Děje se tak na přelomu let 1971 a 1972. V průběhu této akce se rodí další dílo. Bylo rozhodnuto, že bude vysekán nový totem, na kterém bude zachycena celá historie skautingu v Háji od jeho vzniku až po jeho rozpuštění v roce 1970. 19. listopadu 1971 je proveden první zásek. V červnu 1972 se hoši rozhodují ke vstupu do TISu – Svaz pro ochranu přírody. Zabývají se ochranou přírody, zvelebují klubovnu, prohlubují své znalosti o Setonovi, připravují výrobu agitek vyzývajících k ochraně přírody. Rokem 1976 v podstatě organizovaná činnost končí. Dochází jen k občasným schůzkám, kde jsou plánovány a posléze uskutečňovány výpravy do bližšího i vzdálenějšího okolí. Tento způsob činnosti přechází i do první poloviny 80. let. Ve druhé polovině 80. let se začíná činnost poznenáhlu aktivizovat zásluhou br. Libora Petrušky – Robina ze Štítiny.
Těškovice – památník slezského skautingu
Stojí na jednom z posledních výběžků Nízkého Jeseníku – Těškovici, který je na mapách zapsán výškou 363 m n. m. Vznikl jako reakce na zákaz skautského hnutí v roce 1970. První kameny na vrchol položil 30. ledna 1971 bratr Jiří Fiedler. 13. února byla jím do základu uložena listina s tímto textem: „Tento památník vyrůstal kámen po kameni na paměť slezského skautingu. Ať zůstane památkou na to, že skauting v opavském Slezsku zapustil hluboko kořeny a žil i v dobách nejtěžších. V Háji byl skauting založen v roce 1930 a prvním průkopníkem se stává František Broďák – Nik. Nechť se tento památník stane symbolem pro ty, kteří přijdou po nás.“ Po celou dobu jej budovali a udržovali ti dříve narození i chlapeckým létům odrostlí háječtí skauti z 2. oddílu Bobrů. Po roce 1989 se u něj schází skautské mládí, aby si připomínalo slavné i méně slavné chvíle skautské historie, aby zde slavnostně skládali skautský slib. V dubnu 1993, v den svátku sv. Jiří, je v blízkosti kamenného památníku umístěn poutač, který kolemjdoucí upozorňuje na smysl jeho existence. V září 1998 je do památníku vložena deska, která je věnována zakladateli hájeckého skautingu bratru Františku Broďákovi. Je tak učiněno u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin.
Obnovení činnosti v roce 1990
První zpráva o obnovení Junáka přichází 28. listopadu 1989. 30. listopadu se po mnoha letech poprvé sešlo několik bývalých činovníků a skautů z let 1968 – 1970 k prvním rozhovorům o obnovení činnosti. 7. ledna 1990 vystupuje Jiří Fiedler na shromáždění OF v Háji a vyhlašuje obnovení činnosti Junáka v Háji ve Slezsku. 8. ledna 1990 navštěvuje Jiří Fiedler a Hubert Kardaš výborovou schůzi VO KSČ s požadavkem, aby Junáku byla navrácena klubovna, kterou si VO KSČ přivlastnila. Bez nejmenšího odporu bylo zástupcům Junáka vyhověno. K fyzickému předání došlo 12. ledna 1990. Toto všechno předcházelo ustavující schůzce hájeckého Junáka, která byla svolána 20. ledna 1990 a zúčastnilo se jí 11 činovníků, bývalých činovníků a příznivců. Týden po ustavující schůzi – 27. ledna 1990 se schází na své první schůzce 2. oddíl Bobrů, veden Václavem Stuchlíkem, který se k vedení oddílu sám přihlásil.
Počet členů v jeho oddílu je 23. Rovněž ve Smolkově vzniká 1. oddíl skautů v počtu 13 chlapců, jehož vedení se ujímá Milan Stuchlík. 29. června vzniká oddíl skautek, který vede Věra Schwarzová. Oddíl má 25 skautek a světlušek. V září 1990 se hlásí k činnosti Stanislav Schwarz, který přijímá vedení smečky vlčat, z níž se postupně vytváří 3. oddíl vlčat se 17 členy. Rovněž vzniká klub OS. Na popud ORJ v Opavě vzniká v Háji junácké středisko, které sdružuje oddíly z Háje, Štítiny a Velké Polomi. Po diskusi bylo středisko nazváno „Ostrá Hůrka“. V nově vzniklém středisku je registrováno 5 oddílů – z toho 2 chlapecké z Háje, 1 chlapecký a 1 dívčí ze Štítiny, 1 chlapecký z Velké Polomi a klub OS. Celkem je registrováno celkem 119 členů.
Činnost po roce 1990
První střediskovou akcí v roce 1990 byl zájezd na památné místo slezských skautů – Ivančenu pod Lysou horou. 19. května ožila naše obec velkou slavností – na památné Ostré hůrce se konal v pořadí sedmý tábor lidu. Hlavním hostem i řečníkem byl předseda české vlády Petr Pithart. Bylo pro nás vyznamenáním, když při okružní jízdě obcí navštívil naši klubovnu a se zájmem si prohlédl výstavku, pobesedoval a zapsal se do kroniky našeho střediska. V říjnu 1990 uplynulo 60let od vzniku skautského hnutí v Háji. Toto výročí si naše středisko připomenulo závody ve skautské zdatnosti. Při této příležitosti je poprvé na veřejnosti představena nová středisková vlajka se znakem Ostré hůrky a slezskou orlicí. Na jaře 1991 bylo vyhledáno nové tábořiště na Něčínském potoce na okraji VVP Libavá nedaleko Potštátu. Na tomto místě táboříme dodnes.
Od roku 1990 funguje skauting již bez jakéhokoliv přerušení či zákazů. Družiny se scházejí na pravidelných schůzkách, účastní se nespočetného množství výprav, vícedenních akcí, soutěží či letních táborů. Skauting v Háji je tak stále na vzestupu a slučuje lidi různého věku avšak podobně smýšlejících – v duchu pomoci druhým, ochrany přírody a vlastního rozvoje a sebepoznání. Doufejme tedy, že myšlenka skautingu v Háji ve Slezsku bude do budoucích let nadále vzkvétat a bude dalším generacím nabízet učení se zajímavým znalostem a dovednostem, přátelství a neopakovatelné zážitky. Naučí je být dobrými lidmi a být VŽDY PŘIPRAVEN.
