Ostrá hůrka (315 m n. m.), návrší patřící k Chabičovu – významné místo slezského obrození.
HISTORIE OSTRÉ HŮRKY
Vršek nad Hájem, označovaný v mapách jako kóta 317, zvaný od nepaměti „Hůrka“ nebo „Ostrá hůrka“, není opředen žádnými pověstmi nebo legendami a také v dřívějších dobách nebyl nijak známý ani významný. Leží na katastru Chabičova. V dávných dobách snad sloužil pouze strážným účelům, ostraze. Řeka Opava byla hranicí mezi Rakouskem a Pruskem od roku 1742. Dříve byla hranicí mezi panstvím velkopolomským a dolnobenešovským, mezi panstvím kravařským a Hlučínem. Tuto hranici bylo třeba hlídat. Z Ostré hůrky, kde byl daleký rozhled na pruskou stranu, bylo možno podávat včasné informace nebo výstrahu. Po vzniku Háje byla Ostrá hůrka popisována jako kopec porostlý křovím, kolem kterého se pásl dobytek.
Z historie obce je známo, že před prvním táborem lidu byl ke shromažďování a oslavným akcím užíván vršek v nejstarší části Chabičova zvaný „Na horách“ nebo „Hory“ (Hlubečkova skála), kolem něhož také vedly původní cesty z Chabičova do Velké Polomi. Právě tam se podle historických dokladů poddaní scházívali. Zde byla u příležitosti převážení českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy ve dnech 28. a 29. srpna 1867 zapálena vatra. Připravili ji chabičovští občané na výzvu českých vlasteneckých spolků v rámci akce „Zapalte ohně na horách“. Proč se tedy první větší organizovaný tábor lidu nekonal „Na horách“, ale na „Ostré hůrce“? Postavením hájeckého cukrovaru a dráhy ze Svinova do Opavy získává Háj, ležící mezi obcemi Chabičov a Smolkov, centrální postavení. Chodníček z Háje do Velké Polomi se stává více frekventovaným, vzniká schůdnější a kratší cesta než původní, vedoucí kolem Hlubečkovy skály.
Za autora myšlenky konat tábor lidu na Ostré hůrce je považován člen přípravného výboru tábora, farář a vlastenec z Velké Polomi páter Kazimír Tomášek, který kolem chodil do chabičovské kaple a školy, na dráhu i do hájeckého cukrovaru, na schůze do Blažejova mlýna v Chabičově. Ostrá hůrka dostala přednost i před známější, ale těžko dosažitelnou Hrabyní a Kylešovicemi, které ležely blízko germanizačního opavského centra. Byly tu rovněž k dispozici restaurace Jana Vaška, ale i kavárna a restaurace U Hartmanů.
První tábor slezského lidu učinil z Ostré hůrky místo známé a významné. Větší tábory se v té době nekonaly jen zde, ale také na jiných místech opavského Slezska, dokonce i na Těšínsku. Nedosahovaly ovšem takové účasti, jak tomu bylo na Ostré hůrce. První tábor se zde konal 12. září 1869. Zúčastnilo se ho na 15 tisíc lidí z celého Slezska. Tehdy poprvé rozhodoval slezský lid o svých právech. Slezsko se hlásilo ke státní jednotě s Moravou a Čechami a pozvedlo svůj hlas proti germanizaci českého školství.
Druhý tábor lidu se uskutečnil 11. září 1898. Byl vyvolán hněvem z neuznání spravedlivého uspořádání v rámci rakouské monarchie a popíráním jazykové rovnoprávnosti.
Třetí tábor lidu proběhl 22. září 1918. V Prohlášení požadovalo 40 tisíc účastníků Československý stát: „To je právo naše nejposvátnější, právo národní i mezinárodní, právo národa, jenž má zásluhy o kulturu světovou a jenž svou vzdělaností, svými silami mravními a svým rozvojem hospodářským s hrdostí se postavil vlastní prací svou do prvé řady demokratických národů světa“. Dřevěný pylon, umístěný na Ostré hůrce, symbolizoval význam těchto událostí.
Čtvrtý tábor lidu je spojen s datem 1. září 1929. Poprvé v nově vzniklé Československé republice se schází slezský lid, aby odhalil žulový památník. Sousoší muže a ženy symbolizuje lásku k vlasti, houževnatost i nadšení, nejsvětlejší to stránky povahy slezského lidu, dílo sochaře Josefa Wagnera a architekta Jana Reichela. V architektuře památníku byly umístěny žulové desky s vytesanými nápisy 70 slezských obcí a uložena prsť z bojišť 1. světové války.
U příležitosti 70. výročí narození Petra Bezruče se 12. září 1937 konala manifestace Zemské hasičské jednoty slezské. Na památník byla umístěna Bezručova pamětní deska.
Pátý tábor lidu byl svolán na 25. září 1938 jako důrazná výzva k obraně proti hrozící okupaci a válce. Mobilizace o dva dny dříve jeho uskutečnění zabránila. Za několik dní vstoupila do Háje a okolních pevností fašistická vojska. Dne 11. prosince 1938 byl Památník odboje slezského lidu na Ostré hůrce fašisty zničen. U trosek se po několik dnů scházeli lidé k tichým, nikým nesvolaným protestům.
Šestý tábor lidu nese datum 23. září 1945. Více než 100 tisíc účastníků manifestovalo za rovnoprávnost Slezska a požadovalo urychlenou výstavbu válkou zničené země. „Srovnané trosky památníku musí být připomínkou, ale i výstrahou, aby se válka již neopakovala“. Byl položen základní kámen pro vybudování nového památníku.
Po dvaceti letech, dne 12. září 1965 bylo návrší Ostré hůrky pietně upraveno. Zrodila se myšlenka obnovy památníku a je uvažováno o svolání tábora k 100. výročí prvního tábora lidu na září 1969.
Sedmý tábor lidu se konal 21. září 1969. Účastníci se sešli k odhalení obnoveného památníku a přihlásili se k tradicím táborů lidu, k historii Ostré hůrky i oprávněným požadavkům Slezanů.
Osmý tábor lidu se uskutečnil 19. května 1990 z popudu obnovené Matice slezské, aby demonstroval zájem Slezanů na spolubudování demokratického státu, České a Slovenské federativní republiky. Účastnil se předseda české vlády Petr Pithart.
Od roku 1990 se Ostrá hůrka stává místem setkávání občanů k významným událostem, mezi něž patří: Odhalení pomníku slezským vlastencům 26. dubna 1993, setkání k 80. výročí tábora lidu v roce 1918, jehož součástí bylo vyhlášení založení Euroregionu SILESIA. V roce 2003 byl restaurován základní kámen a po doplnění textu vložen do východní zdi památníku. Dne 18. září 2004 byl znovu otevřen sarkofág památníku a vloženy artefakty, jejichž součástí je prsť z bojišť 1. a 2. světové války, popravišť a koncentračních táborů včetně dobových dokumentů. Ostrá hůrka je památným místem Slezanů.